9.8.2012 | Autor: Lukáš Nevola

Warner/Supraphon (36:59)
Hitový debut Linkin Park se svezl na dobové mánii kolem nu-metalu, ale svým naturelem skupina tíhla zjevně k mainstreamovějším formám rocku, popu a hip-hopu. Na dalších deskách kapela kolem Chestera Benningtona své fanoušky krok za krokem překvapovala čím dál neuchopitelnějšími nápady a výrazně obměňovala svůj zvuk směrem k digitálnu a syntetičnu.

O novince Living Things se dopředu říkalo, že se nejvíc ze všech alb kapely blíží právě prvotině Hybrid Theory. A v tom je skrytá past. Po předchozí „avantgardě“ A Thousand Suns jde o jasné trhnutí kormidlem směrem k přehledným energickým písničkám s jasným charakterem původních Linkin Park.


Bylo by však velkou chybou očekávat kytarový nářez. Nahrávka má důmyslně vychytaný moderní a pestrý sound, spíš než „rokenrol“ ale posluchač dostává agresivní elektroniku, kterou rockové výrazivo jen lehce dobarvuje.

Na druhé straně není nic nového, že kapela dokáže i přes sebevětší kotrmelce spolehlivě udržet typický rukopis – logicky to pak platí i o desce, na které jsou tak typicky stavěné songy jako Lost in The Echo, In My Remains, Burn It Down nebo I’ll Be Gone.

Zlatý hřeb: Burn It Down
Zní to jako: méně experimentální a sevřenější materiál s typickou náladou LP

Body: