2.10.2002 | Autor: Radek Diestler

vl. nákladem (45:38)
V životě jsem o nich neslyšel. Část kapely by měla pocházet ze zdejších St. Woody, což svého času byla alespoň v regionálním měřítku docela fungující firma. Nuže?

Slyším tam zálibu v rockových fundamentech 60. let (úvodní Beyond), zjevné uhranutí funkem a víceméně i fusion (viz třeba Ding The Dung s uvolněným saxofonovým sólem nebo Narcissus, naznačující, že klávesista docházel na výrobní praxi - pokud něco takového ještě vůbec existuje - do Jazzrockové dílny). To jsou všechno věci, kterése dají docela dobře kombinovat a myslím, že se to Lingers vcelku daří. Nechtěl bych ale, aby skupina z elaborátu vylezla jako klub jazzrockových honimírů: když už ne rozumné stopáže písniček a uměřené sólové výletky těch kterých instrumentalistů, pak takřka hitové Carpe Diem a My Spouse Said (ta druhá je ale možná zbytečně nastavovaná), takové obvinění vyvrací. Nápaditá aranžmá jim přinášejí další bod k dobru.

Méně účelnými už se jeví občasné pasáže, které na členy Lingers vrhají podezření z nemírného holdování crossoverovým kapelám (New Awakening a další). Nijak ohromující není zvuk alba - týká se to především hodně 'suchých' bicích.

Když mi pan Korál album podstupoval, pronesl cosi o příjemné kapele. Inu tak.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09