19.3.2009 | Autor: Roman Jireš

EMI (43:33)
Byl jsem špatným prorokem, když jsem v souvislosti s roztomilým debutovým albem Alright, Still předpokládal, že je Lily jenom rychlokvaška, o které nejspíš za rok neuslyšíme. A ono ne. Naopak, třiadvacetileté střídavě blondýnky a černovlásky jsou plná média a její nová deska si slušně vede v hitparádách. A zaslouženě, protože tyhle lehce zapamatovatelné, nikoliv však vlezlé melodie se mohou líbit jak příznivcům indie-popu, tak metrosexuálům a barbínám. Mnozí se také ztotožní s jejími texty, ve kterých se vypořádává s okolím tak břitce, že bych nechtěl být jejím otcem ani bývalým milencem. S novým producentem Gregem Kurstinem jsme svědky příklony k elektro-popu, ale neschází trochu country (Not Fair) nebo diskotéky ve stylu Michaela Jacksona (Back To The Start). Neslabším článkem tohoto produktu pak zůstává průměrný hlas Allen, která je s výjimkou podílu Take That na Who´d Have Known podepsána spolu s producentem Kurstinem pod všemi skladbami. Nakolik vedle osobních textů přispěla i hudbou by mě opravdu zajímalo.

Zlatý hřeb: Not Fair, Fuck You, Him
Zní to jako: lehce provokativní dívčí pop

Body: