5.11.2008 | Autor: Petr Bořuta

Make Mine Music (37:46)
Příští mlhavé ráno černobílou přírodu už neprobarví, a když, bude to jen vybledlý včerejšek. Piáno a smyčce, a jen piáno a smyčce, zbudované z ohnutého srdce pomalu chytnou a ještě pomaleji podpálí.

Je to první projekt po dlouhé době, při jehož poslechu nejsem chopen dělat naprosto nic jiného než poslouchat. Jen hledět do zdi, poslouchat a přemýšlet. Nic jiného se nedá. Švédský skladatel David Wenngren připravil na konec října esenci ročního období, které jde právě okolo.

Žádná monumentalita uspi-odstřel hlavu-uspi z post-rockových žlabů tady neprýští. Make Mine Music je DIY (webovky jak z FrontPage) label podzimní melancholie a listy jeho katalogu už jsou dost plné. Místa na roztáhnutí léta pod stromy je ale vždycky dost. I když barvy už jen doznívají a první jinovatka brzdí růst. Obaluje dokonale. Není lepkavá, patetický cukrkandl je roztaven jen malinko, odpadává po kapičkách. Třeba v Above The Flood. Klavír na začátku (tak zatraceně pomalu) rozpáře plyšáky s nápisem I Love You, ale smyčce je sešijí dohromady. Kdo nad červenou menstruační hladinou by nechtěl mít jizvy, které tupě a příjemně bolí?

Piano a smyčce, dokonalé kompozice. Max Richter nebloumá po stejných lesících už jen proto, že v pečlivě budované atmosféře A Summer Beneath The Trees vypadává epický německý rozměr; do stromů ryje národ větších romantiků. Francouz Sylvain Chaveau se svým lyrickým komatem k Library Tapes blíží až nebezpečně, letošní počin Švéda ale není druhým Nuage, které francouzský skladatel vydal vloni. Ačkoliv tihle dva vzájemný vliv nepopírají, v rozmáchlejších kompozicích Davida Wenngrena občas i pableskuje mezi šedavými listy slunce. Možná díky tomu, že do tajemné mlhavé atmosféry A Summer Beneath The Trees vložili nebojácně ruce dva zajímaví panáčkové. Pracovně vypjatý (kromě vydávání vlastních alb jej zaměstnává i koncertování s Efterklang, Mugisonem či výše zmíněným Chaveauem) Peter Broderick a velmi talentovaný mladíček Danny Norbury.

Nahrávání tohoto alba ale probíhalo především o samotě. Ať už švédský muzikant zmáčkl tlačítko rec ve studiu či na výpravách odhalujících pomalu usínající přírodu, osamělost buduje a zároveň rozežírá citlivost kompozicí. Je to právě hniloba pocitu zaměnitelnosti s jinými lidmi, pramenící paradoxně z odloučenosti, která nutí tvořit. Nalézat motivy podél cesty, brodit se v prachu a kamení. Jít až ke kořenům a zjistit, že stejně má cenu pokračovat. Vždyť po podzimu je už skoro jaro.

Zlatý hřeb: Above The Flood
Zní to jako: Extrakt podzimní deprese odebraný jemným náčiníčkem

Body: