28.12.2002 | Autor: Radek Diestler

Eagle Records/BMG (37:18)
Co sedmé studiové album Levellers je? Především potvrzením předpokladu, že epocha Hello Pig, pro uctivější komentátory 'experimentální', pro méně rezervované pak 'rok bezradného tápání', je uzavřena. Lhostejno, zda Levellers ke změně kurzu dovedly mizerné prodeje nebo prozření, že si dělají příliš násilí.

Co Green Blade Rising není? 'Návratem k Levelling The Land,' jak praví promomateriál. Takové heslo zakrývá složitější podstatu věci, vzbuzuje ovšem naděje a naznačuje, že Levellers ví, co kdy udělali nejlépe. Ale na desetihvězdičkovou dvojku chybí současným Levellers tak průrazný materiál. Zvláště Simon Friend, jehož folkárny obvykle hrály úlohu příjemného odlehčení a kontrastu k těm ostatním, se příliš nevytáhl (Believers). A vyloženě slabá Not What We Wanted by tu už vůbec neměla co dělat. Na druhou stranu otvírák Four Winds, Pretty Target a Come, které by v časech Zeitgeistu mohly jít rovnou na singl, či zpěvná odrhovačka Wild As Angels dávají Levellers L. P. 2002 dobré vysvědčení.

Co je podstatné. Levellers, po léta střídající producenty jako použité fusekle, sáhli po vděčném Alanu Scottovi. Tenna klíčových deskách dokázal střídmě posouvat ksicht kapelyna dohled dobovým hudebním vzedmutím, aniž by však prznil její tradiční zvuk a bezprostřednost, kterou pozdější alba začala postrádat. Takový člověk je pro ansámbl typu Levellers dobrodiním - a dokazuje to i Green Blade Rising.

Tím nechci říci, že by byl právě tím, kdo navedl Levellersna 'cestu změny'. Ti si zjevně rozmysleli, v čem je jejich síla a zařídili se podle toho. Rok 1992 je neopakovatelný, ale za takovou formou - a jak už víme, platí to stále i o té koncertní - má jejich existence smysl. A o tom je Green Blade Rising.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12