16.10.2009 | Autor: Petr Korál

NextEra (42:53)
Dodnes vzpomínám na šok, jaký Lesík Hajdovský způsobil těm, kdo po nesmrtelné kolekci skupiny Manželé Je to vono čekali novou porci rapových vtípků a šlehů. Další kazeta Manželé 88, pod pozměněným názvem Kde jsme zůstali poprvé vycházející na CD (většinu věcí z ní sice obsahovalo již Hajdovského sólové album Už hoří svíce z roku 1996, ovšem v jiných, nových verzích), totiž přinášela zvukově decentní, v podstatě folkrockové písničky naprosto osobitého pojetí, vyzbrojené neobyčejnou naléhavostí a hlubokým, v dobrém slova smyslu nejednoznačným myšlenkovým obsahem.
V podstatě jedinou vážnější výhradu lze mít k občas poněkud necitlivému varanžování automatických bicí, potažmo „elektronických zvuků“. Protože patrně nejsilnějšími okamžiky alba jsou ty nejkřehčí, v převažující míře akustické písně. Písně melodicky prosté a přitom fascinujícím způsobem vroucné, s Hajdovského civilním, leč zároveň mimořádně „prožitým“ vokálem. Konkrétně? Zoufalství, Kde jsme zůstali a Číňan Ge (Dětství).

Zlatý hřeb: Zoufalství
Zní to jako: Hajdovského představa o inteligentním písničkářství

Body: