16.10.2009 | Autor: Petr Korál

NextEra (40:31)
Konečně!! Konečně (po 24, resp. 25 letech od natočení) uzřel světlo světa v CD podobě legendární, kdysi jen na (demo)kazetě vydaný materiál Je to vono pražského tělesa Manželé – vůbec první a na dlouhou dobu poslední české rapové (hiphopové se tehdy ještě neříkalo) album. Čert vem jeho nedokonalý „kuchyňský“ zvuk, až úsměvně se snažící napodobit tehdy vysoce novátorské nahrávky interpretů jako Grandmaster Flash & The Furious Five apod.: tato nahrávka svým vizionářstvím o mnoho let a kvalitativně o řadu koňských délek předběhla tehdejší dění na tuzemské scéně. Nejen celkovým hudebním pojetím, ale i mimořádnou vynalézavostí jednotlivých písní a jejich neméně zábavnými a přitom nezřídka krutě sarkastickými, dobovou neutěšenou realitu trefně komentujícími texty.
Oproti obsahu někdejší kazety zmizela s ostatními tracky naprosto nesouvisející instrumentálka Vánočka a chvályhodně byla zařazena původně nepoužitá legrácka Začala mladým slavnost neboli jedovatě žahavý výsměch tzv. portovnímu publiku. Album každopádně neztratilo nic na svém kouzlu a i s odstupem času ho nutno považovat za jednu z vůbec nejoriginálnějších a nejstěžejnějších domácích nahrávek nejen 80. let. Jen bych si troufal polemizovat s tvrzením v bookletu, že po revoluci vydaný Jižák obsahující nové verze písniček z Je to vono už takové kouzlo neměl. Jistě, Jižák byl jiný, především ve srovnání se syrově znějící kazetou nezvykle zvukově precizní, ale určitě bych neřekl, že výrazně horší...

Zlatý hřeb: UFO, Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně
Zní to jako: první český hip hop

Body: