26.8.2002 | Autor: DJ Mobley

ESC Records (56:22)
Jako jeden z hlavních předchůdců dnešního acid jazzu koketoval klavírista a zpěvák Les McCann s popovou a taneční hudbou již od ranných šedesátých let. Podezřelým námluvám popu s jazzem se tehdy říkalo soul nebo funky jazz, zatímco pro případy, kdy snoubence v žilách kolovala latinská krev, se dočasně vžil roztomilý termín 'boogaloo'. Jako většina soulových umělců se McCann vyučil v kostele, kromě gospelových vlivů se však na svých nahrávkách nevyhýbal ani šlágrům jako Guantanamera nebo Sunny. Ale k jeho nejsilnějším zbraním vždy patřila především melodicky i rytmicky líbivá hra na klavír, pro někoho plná klišé, zatímco jeho početní fanouškové, k nimž se vedle Miles Davise počítá i autor těchto řádků, za její jednoduchostí rozeznávají osobitý šarm a feeling. Tyto půvaby bohužel zcela chybí McCannově novému albu Pump It Up, vydanému na německé značce ESC. Nevím je-li to tím, že na své novince klávesy zcela přepustil varhaníkovi Ricky Petersonovi a prezentuje se výlučně jako funkový zpěvák, nebo je-li hlavním důvodem banalita použitých skladeb, ale výsledek je v každém případě tristní. Díky McCannově nepochybnému řemeslu, vynikající zvukové kvalitě nahrávky a přítomnosti ostřílených profesionálů jako jsou baskytaristé Abraham Laboriel a Marcus Miller nebo saxofonisté Bill Evans a Maceo Parker, zní přitom deska na první poslech jako impozantní funková záležitost. Při soustavném či opakovaném poslechu však rychle převládne monotónnost. Perfektně naolejovaná funková mašina se bez opravdových kompozičních či interpretačních nápadů točí slyšitelně naprázdno a nepomohou jí ani kýčovitá dueta, k nimž se propůjčily zpěvačky Diane Reeves a Bonnie Raitt. Svým způsobem je tahle nahrávka užitečným důkazem, že i zdánlivě jednoduché recepty funky jazzu spočívají na subtilnější rovnováze vstupních ingrediencí, než by se mohlo zdát. Zájemce o dobrou soul jazzovou muziku nezbývá než odkázat na vynikající průřez McCannovými nahrávkami ze šedesátých let, který se před pár lety objevil v ediční řadě Talkin' Verve nebo na jeho legendární živou nahrávku ze švýcarského Montreux v doprovodu 'malého velkého' saxofonisty Eddie Harrise, figurující v análech společnosti Atlantic pod názvem Swiss Movement.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08