17.1.2011 | Autor: Jaroslav Riedel

Sony Music (67:18)
Návrat Leonarda Cohena na pódia se začátkem roku 2008 stal skutečnou událostí. Koncerty po patnáctileté přestávce byly všeobecně adorovány, dva pražské nevyjímaje. Nemůže samozřejmě být pochyb o tom, že Cohen (narozen 21. září 1934) je výjimečně charismatickou osobností a dovede publikum okouzlovat velkou zásobou nesmrtelných melodií a oduševnělých textů. Při domácím poslechu se však leccos z toho kouzla ztrácí: Cohen přece jen někdy nedokáže udržet intenzitu původních verzí a nevynahradí to ani svým nesporným šarmem. Týká se to hlavně písní ze čtyřicet let staré desky Longs of Love and Hate – je ostatně těžko myslitelné, že by je stále dokázal podávat s tou až sebevražednou mírou emocionálního prožitku jako kdysi. Mnohde jsou významnou přidanou hodnotou nová, kultivovaná a bohatá, aranžmá, ale vcelku stojí tyto živé nahrávky ve stínu studiových originálů. A potom: po loňském vydání CD Live in London (natočeno 2008) a Live at The Isle of Wight 1970 je už těch živáků nějak moc, navíc skladby Suzanne a Bird on the Wire jsou zařazeny na všech třech. (Ale jasně že Suzanne a další se neomrzí, ani kdyby ji Cohen každý rok vydával desetkrát.)

Zlatý hřeb: The Partisan
Zní to jako: žijící legenda

Body: