9.7.2002 | Autor: michal nanoru

Columbia/Sony Music Bonton (66:00 & 40:46)
Tohle není regulérní deska. Tohle je coming out. Prohlášení, osvobození nahrané na dvou cédéčkách. Přes 50% nahrávky je čisté mluvené slovo a někdy taky dvanáct minut v kuse. O tom, jak se z hiphopové superstar stát zase (spokojeným) obyčejným člověkem. O tom jak Lauryn po tolika letech zjistila, že být rapovou (soulovou, r'n'b) hvězdou není nic pro ní. Ale natolik je namočená v expresivitě hiphopu, že si to nenechá pro sebe a provede tu tolik intimní zpověď zcela otevřeně v pořadu MTV Unplugged a prodá vám jina cédé. Milovala jsem hudbu, ale skrz všechny ty věci, které jsem myslela, že musejí hudbu doprovázet, se mi stala závažím. Byla jsem otrok. Jak to, jak se něco, co jsem milovala, mohlo stát něčím, co nenávidím? Protože jsem se poměřovala s nějakým standardem. Ale každý z nás je standardem sám o sobě. Teď si můžu vydechnout, povolit břicho. Je tak úžasný nakonec najít sebe sama, skutečného. A je to dřina, nestane se to přes noc. Všichni si musíme být představeni. Musela jsem říct i vlastním rodičům: Jasně, znáte Lauryn Hill, ale poprvé poznáváte MĚ. Nemyslete si, že jsme se potkali dřív. Teprve teď poznáváte MĚ. Předtím jsem se neznala ani sama. Tohle je skutečnost, vývoj. Někomu se to nelíbí, ale těm říkám: To chcete, aby 2/3 ze mě zůstaly za dveřma? A vy jí to uvěříte, protože to ani jinak nejde. Protože niternější a civilnější nahrávku jste ještě neslyšeli. Přestože Lauryn skončí v půlce písničky s tím, že ještě není dokončená. Přestože tu nenajdete žádné hity, které byste mohli znát. Přestože Lauryn už vůbec nerapuje. Uvědomíte si, jak nevyzpytatelné jsou cesty božích hovádek, kam došel Wyclef (superstar hladký pop), Pras (produkce třetiřadých německých r'n'b hvězdiček) a kam přivedla bývalou herečku duchovní tradice Marleyovic rodiny, kam se přivdala. Je z ní čistá folkařka, sama se svými třemi akordy na kytaru. A ukazuje jak má folk k hip hopu blízko především v hloubce výpovědi. Nejde o hudbu, aranže, cokoli, soustředí se na expresi a výraz, k čemuž jí její úchvatný hlas poskytuje dost ambientu. Tohle rozhodně není lehce stravitelná záležitost. Žádnej fastfood. Tahle deska je tak těžká, že máte občas pocit, že toho je na vás moc a musíte se jít někam bavit, než se budete moct vrátit pro další nášup. Ale vrátíte se. Tohle je mimo všechny kategorie.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07