7.12.2001 | Autor: Petr Nožička

Venkow/Universal Music (52:23)
Jako mnozí jeho kolegové se v rozvíjejícím kapitalismu nezapomenutelný tenor Luboš Pospíšil realizoval v podnikatelské sféře. Začátkem 90. let mu sice nějaké zajímavé nahrávky vyšly, ale pouze jediná s novým, původním materiálem. Naštěstí aspoň příležitostně vystupoval, ať v komorních nebo širších sestavách. S kutnohorskou kapelou Bio-Graf natočil slušné album Můžem si za to oba (1998), ale to až na jednotlivosti nedosáhlo možných výšin.

V aktuální sestavě doprovodné kapely z Bio-grafu zůstal jen bubeník. Opětovné spojení s nejtrvalejším spoluautorem a instrumentálním (i pěveckým) partnerem Bohumilem Zatloukalem naznačuje, že pokud někdo Pospíšila odepisoval, minimálně se ukvapil. Pospíšil sice umí napsat kvalitní hudbu sám, ale pokud má odpovídajícího partnera (a jistě i oponenta), je to ještě mnohem lepší. Prostě - 've dvou se to lépe táhne' platí většinou i v hudbě. A tak se střídají skladby obou pánů a těžko se hledají slabší místa. Méně než obvykle je zastoupen další neoddělitelný 'dobrý duch' Pospíšilovy kariéry - autor nádherných textů Pavel Šrut. Jeho 'zástupci' - zejména Jan Kašpar - výsledek v žádném případě nekazí. Beru vše od úvodní písně Líná noc až po závěrečnou nostalgickou miniaturu Secesní hotel Embassy a věřím, že Hazardní slavnost je předzvěstí dalších aktivit. Je to Pospíšil, jak si ho pamatujeme a na jakého jsme byli zvyklí z C&K Vocalu a hlavně z trojice výborných alb z 80. let (kdy konečně vyjde na CD i to třetí?).




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12