11.3.2006 | Autor: Vojtěch Rynda

Geffen/Universal (51 min.)
Kolekce dvanácti videoklipů rapmetalových Limp Bizkit funguje líp, než se dalo doufat. Není to muzikou: tu tvoří pořád stejně nudná, tupá a monotónní směs plochých beatů, podladěného akordu a mňoukání Freda Dursta, o naprosté neoriginalitě ani nemluvě. Nicméně Limp Bizkit byli v druhé půli 90. let špičkou ledovce tehdejšího MTV mainstreamu - a jejich klipy tuhle krátkou a dnes už zapomenutou dobu zachycují v celé její "kráse" muziky pro frustrovaná děcka, která mají moc času, moc peněz a málo rodičovské pozornosti, muziky, která je bez videodoprovodu ještě třikrát míň zajímavá.
Důležité je tu chronologické uspořádání. Člověk díky němu zaznamená posun od solidních, byť pořád jen imitátorů Rage Against The Machine (první Counterfeit) k bezžánrové perverzi (cover Behind Blue Eyes od The Who) a přenos důrazu od oslavování party domnělých vyvrženců na ego pana Dursta. Ten taky většinu klipů režíroval - a dlužno dodat, že taková videoherní N 2 Gether Now není nezábavná. Daleko největší zábavu však představuje sledování proměnlivé opičácké image kytaristy Wese Borlanda, což je trochu málo. A všechnu srandu nakonec stejně zkazí cenzura, která neodpouští nejen sprosté výrazivo, ale i obscénní gesta.

Body: