14.12.2001 | Autor: Daniel Vojtíšek

Columbia/Sony Music Bonton (52:49)
By the rivers dark

I wandered on

I lived my life

In Babylon



And I did forget

my holy song

And I had no strength

in Babylon



Po březích řek temných

jsem se procházel

Žil jsem svůj život

v Babyloně



Zapomněl jsem

svou svatou píseň

Neměl jsem žádnou sílu

v Babyloně



Devět let trvala Cohenova babylonská odmlka. Vrátil se minimálně stejně silný jako předtím, možná silnější. Lakonickým názvem Deset nových písní se a priori zříká jakéhokoliv programu, který by mu mohl být podsouván přemoudřelým okolím. Něco podobného ostatně učinil již na počátku své písničkářské kariéry. Uznávaný básník a spisovatel nazval svá dvě první alba Písně Leonarda Cohena a Písně z nějakého pokoje.

Album Ten New Songs vzniklo za vydatné pomoci dlouholeté Cohenovy doprovodné zpěvačky (je také sama uznávanou skladatelkou), spolupracovnice a přítelkyně Sharon Robinson. Jediným živým muzikantem na albu je kytarista Bob Metzger a ten hraje jen v úvodní In My Secret Life. Za všechno ostatní může Sharon. Její demosnímky měly původně sloužit jako základy pro muzikanty z masa a kostí, ale Cohen jimi byl tak okouzlen, žeto nechali tak. Rozhodnutí to bylo správné. Citlivý, potlačený a odosobněný doprovod pomáhá vyniknout Cohenovým prostým písním, protože jediným důvodem jejich existence je sdělení. Jako všechny ostatní desky kanadského barda, i tato nová stojí především na textech. Témata jsou stále stejná: niterně osobní výpovědi o stavech básníkovy duše 'na březích řek temných'. Cohen ale není tragéd - vždy nachází sílu ke zlehčující sebeironii, z níž ale mrazí v zádech. V písni A Thousand Kisses Deep, věnované zemřelé přítelkyni, malířce Sandře Merriman, má i takovéto verše: odsouzeni k sexu, tlačili jsme se/k mořským břehům/viděl jsem, že nezbyly žádné oceány/pro přehrabávače odpadků, jako jsem já ... Nebo That Don#t Make It Junk: bojoval jsem proti flašce/ale musel jsem to dělat opilý/vzal jsem diamant do frcu/ale harampádím se nestal...

Cohen na albu vlastně ani moc nezpívá, své texty většinou spíš recituje. Jeho zpěv ostatně nikdy nebyl výrazně 'zpěvácký# už kvůli poměrně malému rozsahu, ale léta života a kouření zanechala na hlasivkách sedmašedesátiletého muže stopy. Krásnou výjimkou na Ten New Songs je velmi melodická Alexandra Leaving. Sharon Robinson s Cohenem sice zpívá unisono celou píseň jakobyna podporu jeho opotřebovaného hlasu, ale on sám nezůstává s melodií pozadu. Píseň je nejcohenovštější věcí a směle se může poměřit s 'klasickými# autorovými ženskými písněmi Suzanne a So Long, Marianne.

Leonard Cohen je zpátky na Boogie Street (tak básník říká každodennímu životu). Doufejme, že na další album nebudeme čekat dalších devět let, v nichž se budeme muset spokojit jen s vědeckými analýzami Cohenovy poetiky. I když studium obsahu www.leonardcohenfiles.com je v mnoha směrech poučné.



P.S.:

Opravdu nemám odvahu/stát tam, kde musím stát/opravdu nemám na to/podat pomocnou ruku//Opravdu nevím, kdo mne poslal/abych pozvedl hlas a řekl:/Kéž by světla v Zemi Hojnosti/jednoho dne osvítila pravdu.

...Leonard Cohen 2001 (Závěrečná píseň alba, The Land Of Plenty)



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12