8.2.2004 | Autor: Jindřich Göth

Pilná jako včelička. Nedávno vrhla na pulty výběrové dvojalbum největších hitů a už je tu se zbrusu novou kolekcí. A přiznejme si, vůbec ne špatnou. Samozřejmě, pokud od rána od večera sjíždíte world music a nu-jazz, hodíte tuhle desku za psem. Ale pokud dokážete ocenit vkusně a v rámci možností invenčně vyprodukovanou a odzpívanou pop-music, nelze se na Kylie v žádném případě mračit.


Body Language si na nic nehraje, jde o sérii střídmých a spolehlivě šlapajících skladeb, kterým nechybí lehkost, šarm a přirozeně chytlavé melodie. Taková Secret (Take You Home) je hitovka k pohledání, která se ovšem neznechutí třetím přehráním.


Jistě, Kylie není Madonna. Její písničky sotva kdy určovaly nový směr, spíše se po něm vezly. Zkusila-li natočit náročnější album, relevantní publikum okázale zívlo. Na druhé straně nelze neuznat, že její hudba se neustále vyvíjí a Minoque má zatraceně daleko k tomu stát se odkecanou hvězdičkou osmdesátek, která horko těžko navazuje na své byvší úspěchy. Nebo si myslíte, že by Nick Cave nazpíval duet třeba se Sandrou či Samanthou Fox?


Poslední slova nechť patří fotografiím v bookletu. Tomuhle se tedy opravdu říká body language...

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01