29.12.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Indies Scope (50:47)
Brněnské Květy můžeme brát jako sázku na jistotu – ani ne tak v tom smyslu, že by byli nějakou stálicí, ale spíše v neustálém překvapování. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Mohli bychom vypočítávat muzikanty, které mají pánové rádi (není proč mluvit o napodobování, natolik jsou Květy sví), proč ale – každý nechť si najde to své. Opět se setkáváme s neobyčejnými písničkami, které ovšem neustále překračují rámec písně, jak je většinou vnímána. Především je zde výrazná osobní výpověď (s jednou výjimkou) výhradního autora Martina E. Kyšperského, osobní a zároveň obecná, nehrající si v textech na poesii, přesto vysoce poetická. A přestože jsou Květy z Brna, necítíme z nich jakoukoli snahu znít „brněnsky“ – tedy, jako všechny ty výrazné brněnské alternativní kapely. Poslední album Střela zastavená v jantaru jsme zde velice chválili, Myjau je ještě lepší (relativně, jak jinak). Prostě, je vynikající.

Zlatý hřeb: Lucie (například)
Zní to: květově


Body: