2.10.2002 | Autor: Antonín Kocábek

Sony Music Bonton (38:02)
Po pěti letech zas postávají na rohu své Avenue. A uznejte, že by bylo hloupé, kdyby se pauza od posledního zářezu v diskografii na novince nijak neprojevila. Pokud máte tedy rádi změnu, hledejte vývrtku a otevírejte šampus, protože bude co slavit. Ovšem žánrovým puristům se vjezd do areálu nedoporučuje. Medium je pro posluchače jasným signálem, že škatulka 'jedni z nejtvrdších' už kapele přinejmenším praská ve švech. Je samozřejmě otázkou, nakolik se to projeví koncertně, ale na nahrávce si čtveřice uvolněně plave mezi žánry, a to s naprostou lehkostí. V Alzheimer č. 505 propukají ničivé metalové riffy bez varování přímo do uvolněné písničkové sloky, V peřinách je goticky posmutnělý pop s krásným klavírem, který by od nich asi ještě nedávno nikdo nečekal (nevím proč, ale hrozně mi evokuje letitou skladbu Já a já dnes už skoro zapomenutých Dr. Max). Ze srovnání s drtivou coververzí Abraxasu Každý den je to jinak by zas leckterá metalová parta vyšla značně krotce a nad hostující trubkou Jeffa Biografa i ucho alternativcovo zaplesá. Bohaté žánrové a zvukové pestrosti odpovídá i zpěv, pohybující se hned v několika výrazových polohách, což také v minulosti nebývalo zrovna zvykem. Nálady a zvuky zde hrají přinejmenším takovou roli, jako energie. Přes veškerou dynamiku je slovo Medium na místě - plíce si u beden nevykašlete, ale pokud jste zvyklí na light, bude to asi stále silné pokouření. Nabídněte středně propečený steak vegetariánovi... Zdá se, že Tomáš Vartecký bohatě zúročil své zkušenosti producenta i role šedé eminence úspěchu jisté nejmenované zpěvačky. Jediné, co se mi jeví jako zcela zbytečné, je přebal, naprosto identický s originálním comicsovým bookletem Maťo Mišíka. Zato datová stopa nabízí computerovým mlsalům hned několikero dobrot včetně jedné pěkně vypečené hry. Prostě dospělá deska rockového mainstreamu, která všem skeptikům avizuje, že s touhle partou je stále třeba počítat.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09