23.10.2004 | Autor: Martin Zoul

Escape/EMI (42:17)
Srovnávání desek a lidského věku patří k nejnenápaditějším recenzentským klišé. Jenže novinka ostravských Kryštof podobné příměry zkrátka přitahuje - po hudební stránce jde o vyspělé a promyšlené album, které v sobě zároveň obsahuje něco z mladické vzpurnosti. Kdo čekal po všech těch Lolitách a Obchodnících s deštěm, že se Kryštof vydá cestou omyvatelného rádiového popu, má smůlu.
Pochopitelně je to do jisté míry zásluha Jana Muchowa, jehož produkci si nespletete. Dýchá na vás z každého lupance, z každé neobvyklosti, kterých je na desce bezpočet. Tady možná bude kámen úrazu: co je pro jednoho známkou umělecké otevřenosti a kreativity, může druhého otravovat a znemožňovat mu slyšet, že uvnitř se Kryštof zas tolik nezměnili. Stále jsou schopni přijít s na poměry české scény velmi kvalitními popovými písničkami a dokonce se ani nevzdali svých oblíbených smyčců, jen je tu zkrátka méně cukru a pozlátka, než jsme u nich zvyklí.
Otázka, která by měla být zodpovězena v každé recenzi, zní: mohlo to být lepší? Osobně se domnívám, že ano. "Zvířecí" kousky jako Motýlek nebo Brouci nejsou při nejlepší vůli ničím jiným než trochu méně povedeným doplňkem k emotivnějším kouskům soustředěným v první polovině desky. Klíčové slovo je tu ovšem upřímnost a tu můžete Mikrokosmu opravdu věřit.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10