9.7.2004 | Autor: Michal Husák

Snaha psát o hudbě Krucipüsku je neustále narušována jakousi zvláštní vnitřní magií, která svádí myšlenky na scestí zamotaných šmodrchanců. Nikdy pořádně nevíte, na čem vlastně jste. Písně jsou to mnohdy temné, v dobrém smyslu slova syrově neotesané, zvláštním způsobem prostoupené jakousi potměšilou poťouchlostí - zrovna tak ovšem můžeme mluvit o zdravém nadhledu, který prosvěcuje řezavé hudební základy. Zajímavé je, že časté změny v sestavě se možná od desky k desce odrážějí v dílčí proměně hudebního rukopisu, frontmanská jedinečnost Tomáše Hajíčka však nakonec vždy způsobí, že výraz kapely zůstává nezaměnitelně svojský. Nemluvě o tom, že s každým dalším albem jeho zpěv nabývá na výrazové jistotě.


Na brilantní předchozí "čtyřku" navazuje novinka Druide! ve spalující razanci a hutnosti. Autorská převaha Reného Rypara posunula Krucipüsk od klasičtěji bigbítové polohy do výrazně crossoverových vod - lze dokonce nalézt paralely ke stylové klasice z poloviny devadesátých let (tetelit se nejspíš budou fandové H-Blockx či Clawfinger). Vše ale dýchá nadčasovým soundem, navíc je třeba připočíst aranžérské vychytávky v podobě nezanedbatelné role smyčcového kvarteta (produkce Milan Cimfe) a korunu originality nahrávce nasazuje již zmiňované Hajíčkovo démonství. Snad raději ani nedomýšlet, co všechno zase přinese pódiová prezentace.


Krucipüsk natočil další vynikající desku bez slabého místa. Slez z toho stromu, druide! Je čas cvaknout si tvého nápoje.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06