18.1.2012 | Autor: Radek Pavlovič

vlastní náklad (37:21)
Zařadit hudbu Kosmograd je docela oříšek. Je to post rock? Post hardcore? Jejich zvuk je křehký a zranitelný, ale zároveň dokáže ničit jako uragán. Je jemný a promyšlený, ale zároveň hrubý a neomalený. Sama kapela se definuje jako „really heavy band from Canada“. Vlastně proč ne…

Bezejmenný debut torontského kvartetu obsahuje pět písní. Věřte mi, bohatě to stačí. V sedmatřiceti minutách se totiž odehraje tolik příběhů, že snadno získáte pocit, že jste s kapelou strávili celé odpoledne. Kosmograd jsou pestrobarevná směs zadumaného post rocku, post hardcorové neurvalosti a ambientní melancholie. Přitom zbytečně nekalkulují, prostě nechávají svou hudbu jen tak plynout.

Kytary črtají jednoduché motivy a jeden po druhém je s rozvahou vrství na sebe. Každý tón je do detailu promyšlený, o každý riff se vzorně pečuje. Na plátně přibývají další tahy a další barvy. Když už je atmosféra neudržitelná, spláchne jí masivní stěna ostrých kytarových riffů. Zvuková hradba se po nějaké chvíli rozptýlí po okolí do jemných melodií a rozmáchlých ambientních ploch.



Ve vesmíru, který Kosmograd stvořili, platí jasný řád. Jedna akce logicky navazuje na druhou. Žádné násilné předěly, dominuje přirozenost. Největší devizou čtveřice je fakt, že přes tu rozmáchlost mají všechny skladby jednoduše čitelnou až písničkovou formu. Prostě těžce promyšlená matematika, která zní zcela nenuceně. Napadá mě pouze jedna kapela, která pracuje stejně – Russian Circles. Ano, ta inspirace je hodně patrná, i když Kosmograd si přece jen snaží vyšlapat vlastní cestičku.

Jedna věc ale torontskou kapelu od zmíněných Russian Circles odlišuje. Zpěv! Kosmograd nejsou čistě instrumentální kapelou, i když se vám to budou snažit zatajit prvních patnáct minut desky. Vokál ostrý jak břitva nastoupí téměř v polovině představení. Objevuje se zřídka a zprvu na mě působil rušivě, než mi došlo, že je dalším šikovným prvkem skládanky.

Celkem vzato Kosmograd na debutu předvedli velkou dávku talentu. Proto věřím, že o nich neslyším naposledy. Mají totiž dost nápadů, aby se v té obrovské záplavě experimentálních post kapel lehce prosadili.

Zlatý hřeb: Hard six, Velossaraykin
Zní jako: slibný debut, který připomíná syrovější Russian Circles, Omega Massif a Pelican dohromady

Body: