13.6.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Indies Records ( 52:24)
Je sice pravda, že namnožení souborů upravujících lidové písně do všeobecně přijatelné, více či méně rockové podoby by asi neproběhlo bez katalyzátoru fenomenálního úspěchu Čechomoru (i když většina relevantních kapel vám bude tvrdit pravý opak), ale zaplaťpámbu za takový boom. Už pro to množství nových pohledů na věc. "Folklór-rocková" (tu škatulku jim přiřkl vydavatel, nikoliv recenzent) skupina Koňaboj představuje na debutu symbiózu velmi krotkou a uhlazenou, dalekou jak lidovkové, tak rockové syrovosti. To nemá být pejorativum, jen nesouhlas s názorem uvedeným v bookletu, že "zemité písně předků jsou ještě zemitější v rockových úpravách Koňaboje". Přístup skupiny k aranžím je naopak spíše odlehčující. Úpravy moravských a slovenských lidových písní příjemně konejší hladce plynoucími, poprockovými aranžemi, Jiřka Šmukařová je zpěvačka k pohledání a krom poněkud nepřirozeného pánského scatu v Ej hleďme hleďme je vše jak má být. Oživení zvuku kapely přizváním hostů (housle, cimbál) a krásné vícehlasy berme jako další klad. S hudbou Koňaboje je tak nějak tancovačkově (opět není míněno jako pejorativum!) do skoku. Kapela určitě splnila příjemná očekávání, která vzbudila svým příspěvkem na kompilaci Čarohraní.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05