25.1.2003 | Autor: Jiří Moravčík

Crammed Discs/CD Direct (58:08)
Od posledního alba Gypsy Mambo nezůstal v této i našincům dobře známé proslulé makedonské dechovce kámen na kameni: kapelník Naat Veliov, řečený King, má dnes už svou kapelu Original Kocani Orkestar - a oheň šlehající album Cigance - a z původní sestavy přepadl pouze tubista Mendu Saliev. Čas odvál i Kingovy potrhlosti: ozvěny čínských budovatelských písní, melodie z indických filmů i inspiraci jugoslávskými indiánkami. Jeho nástupci na čele se skladatelem Nestorem Čokem a akordeonistou Zlate Nikolovem směřují spíš k původní dravosti neutancovatelných bulharsko-tureckých čočků přefiltrovaných cikánským přístupem, kdy si s hudbou jiných kultur bez pardónu dělají, co se jim zamane v nenapodobitelném chaosu, vedeném spíš srdcem než notami. Ocitáte se s nimi na nefalšované makedonské svatbě, s tím, že zcela nechápete, co si s takovým stylovým gulášem mohou tamní hodovníci počít. Kocani Orkestar vypouští přes saxík Ismaila Salieva jazzové hady, nad kterými by možná zkoprněl i Coltrane, po cikánsku pláče, cizí mu není ani latina, jako málokterý smrtelník umí spustit zběsilé rychlé balkánské funky rozdusané čtyřmi tubami a bubeníkem, aby se zničehonic rozvláčněl ve funebráckém šramlu. Orkestarská svatba se navíc jako vždy vznáší v nepřeslechnutelném arabském oparu, roztáčená jako káča bubínkem darbouka, klarinetem, banjem znějícím místy jako loutna oud a rozdávajícím se hlasem charismatického Ajlura Azizova.

S Naatem Veliovem byla možná větší sranda - no řekněte, napadla by vás skladba Techno Kocani? - nicméně tihle mladí kluci se s tím zase nepářou a řežou do toho hlava nehlava, jakoby měl málem nastat soudný den a z Kocani Orkestar činí nadále jednu z nejvzrušivějších balkánských dechovek.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01