5.3.2002 | Autor: Radek Diestler

vlastním nákladem (43:52)
Nebudu mlžit, jak jsem honěn v klezmeru, kol. Klusákovi do zelí nepolezu, ale stejně si považuji možnosti utkat se s debutem dalšího výhonku obávané camorry, která si říká Festival stejnejch ksichtů a já jí zase 'dýchánkovský gang'. Stejně soudím, že spoustě těch, kteří na produkcích Klece tančí jako bodnutí včelou, jsou nějaká hebraika ukradená a užijí si to i bez znalosti zákrutů trasy Joseph Moskovitz - Flying Bulgar Klezmer Band - Klec (zjednodušeno a opsáno z výživné datové stopy tohoto CD). Tak co bych si nepřiložil.

Žánrová klasika opatřená vlastními texty (plus několik samodělů v příslušném duchu) je provedena v nepříliš tradičním nástrojovém posazu, což ovšem není nikterak na škodu. Naopak, některé zdánlivě nepatřičné nástroje - jako například hammondky v reggae olíznutém kusu Šmastafara - jinak dosti omezený hudební rezervoár kapely docela osvěžují. Stejně jako nenápadné gagy tahouna souboru p. Hluštíka (kytara), který třeba jen tak mezi řečí vystřelí ve Zlodějské k verši o sňatkovém podvodníku motiv z Bartholdyho lamače svatebních síní. V proudu svěží, svižné & odsejpající muziky si ho nemusíte ani všimnout, ale pozorný posluchač si takové odměny zaslouží. Možná i jako satisfakci za mnohdy příliš dřevěný zpěv náčelníka bandu Martina Šmída.

Kouknou, tohle je sympatická deska.



P.S.: Užíval jsem nepříliš patřičně přítomný čas - 15 písní o lásce je svého druhu pomníkem Klece: personálními změnami otřásaná kapela totiž prožívá nejistou sezónu...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02