8.7.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

King Size pro svůj nový start zalovili v minulosti, tj. mezi starými písněmi, ale nenechali kámen na kameni. Zůstal jen onen kámen základní, úhelný. Pamatujete-li první EP kapely Lovci těl (1991), porovnejte si novou verzi Andělů a možná nebudete věřit vlastním ušiskům. King Size řádně tvrdili a modernizovali, jen co je pravda. I když i na členité kompozice s klasicizujícím doprovodem v závěru alba dojde (na devět minut zestručněná verze Smuteční slavnosti), převládá nekompromisní kytarový atak, evokující až postupy nu-metalových part či zpěvačkou Pavlou Forest oblibované Killing Joke:-) A ihned je nutno dodat, že ono "tvrzení" proběhlo k dobru věci. Silový přístup dodal skladbám na výstižnosti, nepřetlouká původní význam, ba naopak - zdůrazňuje ho. A fenomenální Paní Zpěvačka se v té žhavé kovové lázni cítí jako ryba ve vodě.


S novými skladbami se King Size úmyslně nepředali. Nově napsaný materiál reprezentují spíše jen předěly a náladotvorné zvukové hříčky, s výjimkou "emancipovaného" nátěru Los, schneller a křehké miniatury Žalm 121. Album působí dojmem, že mělo redefinovat bývalé a učinit z něj můstek k (hudební) budoucnosti. A jak praví profláknutá fráze, budoucnost je otevřená kniha. Soudě dle této albové bilance, kniha s lákavým obsahem.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06