28.3.2002 | Autor: Alex Švamberk

Atlantic/Warner Music (59:36)
Stylizace potetovaného Kid Rocka do role uhrovitými výrostky obdivovaného zlého muže, před nímž radno zavírat slušné dcery, aby nebyly zprzněny, působí směšně. Rock jakožto veřejný nepřítel narušující základy společnosti dávno patří minulosti a nic na tom nemění ani povzbuzující injekce rapu. Symboly, jimiž se Kid Rock obklopuje, počínaje silnými auty z šedesátých let a konče prsatou Pamelou z druhé ruky, jsou zprofanované a povrchní, což však nic nemění na tom, že dokázal vdechnout nový život tvrdému rocku. Kid Rock totiž není jen grázlík, snažící se provokovat usedlé rodiče koketérií s agresivním rapem, ale také člověkem, který nese tradici amerického tvrdého rocku. Cocky jasně ukazuje, do jaké hloubky sahají jeho kořeny, které se občas ztrácely pod hiphopovým nátěrem, v odsekávaných riffech a rapovém vokálu. Album sice otevírají na úderném rytmu, ostrých kytarách a vzteklém poštěkávání hlavního protagonisty postavené skladby Trucker Anthem, Forever a titulní Cocky. I v nich se však už objevují vlivy Led Zeppelin, patrné zejména ve zvuku sólové kytary. A to reprezentují jen jednu z poloh alba: najdeme na něm i takřka country rockový duet s Sheryl Crow Picture či folkovou baladu s bluesovým feelingem a countryově plačtivým vokálem Lonely Road Of The Faith, kterou oživuje hip hopová mezihra. Hiphopové prvky včetně scratchingu se objevují i v uvolněném blues se zeppelinovskými názvuky Baby Come Home. Kid Rockse nejen po vzoru nejlepších představitelů hard rocku snaží kombinovat jemnější pasáže s důraznými, což je jasně patrné v gradujícím Midnight Train To Memphis s tklivým úvodem a tvrdým závěrem, často také uplatňuje hip hopové prvky, které dávají albu současný ráz, aniž by ho zbavovaly kořenů. Syntetická poloha je jasně patrná v What I Learned Out On The Road, kde se střídají folkově a country bluesově pojaté pasáže s odsekávanými crossoverovými riffy, scratchingem a melodickým refrénem a v I'm Wrong But You Ain't Right, kde plačtivá balada přejde v tvrdý crossover a vše vrcholí hardrockovými sóly. Hiphopové rytmy se přitom ve vygradovaném Drunk In The Morning mísí s blues, přecházejícím v hardrockové boogie. Nechybí však ani pocta tvrdému rocku I'm And Dog, ve které zazní stylové hammondky: ty však nic nemění na stoogeovské tvrdosti a nezakrývají ani vliv odkazu Led Zeppelin. Kid Rock na Cocky rozvíjí ty nejlepší tradice tvrdého rocku, který kombinoval šťavnaté riffy s jemnějšími melodičtějšími country a folkrockovými pasážemi, přičemž je dokáže chytře aktualizovat hiphopovými prvky.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03