9.8.2004 | Autor: Jindřich Göth

Lepší a výstižnější název si Khoiba pro svůj debut snad ani nemohla vymyslet. Jejich písničky vás nenápadně obtočí a poté nemilosrdně polapí. Používají k tomu hned několik návnad: suverénní a tvárný zpěv Emy Brabcové, aranžérskou vynalézavost a v neposlední řadě ladné, leč nepodbízivé melodické nápady.


Zprvu vedlejší projekt dnes již poněkud jinak orientovaných Roe-Deer zkrátka vykrystalizoval v plnohodnotnou a sebevědomou kapelu s hotovým zvukem a jasným názorem.


Písničky Khoiby je možno přirovnat ke květinám, které své kouzlo odhalují cudně a pozvolna. Nejprve nalákají nespornou melodickou přitažlivostí a posléze se rozvinou do netušené krásy pomocí zvukových hrátek, které se odehrávají jakoby mimochodem v druhém plánu. Spolu ovšem tvoří nedělitelný celek, dávající jasně najevo, že to s českým popem ještě není tak špatné. Bohužel, tuto desku opět ocení posluchačská obec, která "zná a ví". Což vy jste a ty ostatní lze jen litovat. Neboť jak praví klasik, "v ledničce to neuviděj. A v televizi teprv ne."

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07