21.8.2002 | Autor: DJ Mobley

Verve/Universal Music (58:20)
I klavírista Kenny Barron podlehl módnímu volání jihoamerické exotiky a svoji úctyhodnou diskografii obohatil o novou sbírku skladeb inspirovaných brazilskou hudbou. V jeho případě však rozhodně nejde o standardní marketingový trik, protože bossanovová poetika měla v jeho repertoáru své místo minimálně od dob, kdy doprovázel tenorsaxofonistu Stana Getze. Přestože se Barron proslavil především jako interpret hudby Thelonia Monka v zaniklém kvartetu Sphere, je to nejen mimořádně všestranný a kultivovaný sólista a sideman, ale také nedostižný interpret balad a skladatel, jako stvořený pro syntézu be-bopové estetiky s brazilskou romantikou. A o to na Canta Brasil právě jde. Jádrem příležitostného kvintetu pro tento projekt se stalo na brazilskou muziku specializované Trio de Paz, tvořené basistou Nilsonem Mattou, bubeníkem Dudukou Da Fonsekou a kytaristou Romerem Lubambou. Ať již je pod nimi podepsaný leader nebo členové Tria de Paz, všechny skladby na desce překypují svojí energií a nesentimentálním lyrismem a příjemným způsobem aktualizují možnosti malé jazzové formace. Samozřejmě, že vše se točí především kolem jako vždy brilantní hry leadera, jehož vytříbené harmonické myšlení nikdy neztrácí ze zřetele melodii, rytmus a smysl pro formu. Ale k prosluněné a roztančené atmosféře desky efektivně přispívají i Lubambova akustická kytara a flétna Anne Drummond. Je to dílo zralého jazzového klenotníka imunního jak vůči pokušení virtuozity, tak proti svodům povrchního preludování na 'brazilské motivy'. Navíc není na škodu, když právě mainstreamový hudebník Barronova formátu ukáže, jak snadno se jazz obejde bez rituálního 'věčného návratu' ke klasickým jazzovým standardům.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08