21.11.2008 | Autor: Leoš Kofroň

Universal (50:42)
Britští Keane se musejí smířit s tím, že budou mnohými vysmíváni a pohrdáni, stejně jako svého času art rockové kapely. Natočí zasněnou desku, okamžitě jsou obviňování z plačtivosti a krasosmutnění. Přichystají kolekci převážně dynamicky svižných, radostně prosluněných písní (což je právě případ jejich třetího alba Perfect Symmetry) a v očích těch samých jde o kalkul a optimistické pozérství. Klidně to však mohou hodit za hlavu. Na své straně barikády totiž sešikovali snad ještě početnější armádu fanoušků, kteří je naopak možná až nekriticky zbožňují. Pravda, jak už to bývá, nachází se někde uprostřed. Na jednu stranu pomyslných misek váhy můžete vhodit důmyslně propracovanými aranžemi podepřené melodie výrazně hitových ambicí a perlivě jiskřivý hlasový projev Toma Chaplina, který roste ve skutečně výraznou pěveckou osobnost. Vyvažovat můžete především pochybnostmi, co vlastně tahle čtveřice ze Sussexu vnáší do pop music nového, neřku-li originálního. A teď suďte…

Zlatý hřeb: Spiralling, Again And Again
Zní to jako: Neustálé porovnávání s Coldplay už vyznívá poněkud šablonovitě, ale budiž…


Keane - Perfect Symmetry (youtube.com)

Body: