12.2.2009 | Autor: Pavel Zelinka

Noble (46:19)
„Chtěli žít naprosto normálním životem, ale cosi neočekávaného převrátilo jejich rodinné životy do naprostého chaosu. Objeví se znovu den, kdy v rodině znovu zavládne harmonie?“ Tak to je téma filmu Tokyo Sonata - portrétu Kiyoshi Kurosawy, který za něj získal jednu ze zajímavých cen na filmovém festivalu v Cannes. Hudebním doprovodem ho obtěžkal Kazumasa Hashimoto, jež se nedávno premiérové představil v ČR v rámci řady koncertů Music Infinity Paláce Akropolis. Jeho soundtrack je, na rozdíl od čtyř regulérních alb, plný kratičkých skic, které jistě s filmem dobře souzní, samostatně bohužel kulhají alespoň na jednu nohu. Melotron, piáno, kytara a klávesy (často evokující flétnu) tvoří skladbičky, jež pouze v určitých partiích překročí stín „užitkové“ hudby směrem k umění. Kazumasa je na soundtracku stejně civilní jako Kiyoshi za kamerou. Problém je v tom, že ve „všednosti“ není tak uhrančivý jako jeho filmařský kolega.

Zlatý hřeb: Clair de Lune (v obou verzích)
Zní to jako: Hudebníkův doprovodný debut s japonským submisivním cejchem

Body: