11.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Polskou zpěvačku a autorku Kayah má většina příznivců world music zafixovanou jako parťačku Gorana Bregoviće (bez diskuze geniální album Kayah i Bregović, 1999) nebo ji zná díky skvělému sólovému počinu Yaka Ya Kayah (2001), na kterém si zahostovala i Cesaria Evora. Jenže co to? Novinka má do world music pěkně daleko, místo toho se Kayah pustila do tanečních dupáren. Těžko říci proč, vždyť na poli world music si na nedostatek uznání nemohla stěžovat.


Zklamání? Pro toho, kdo čekal další půvabnou prolínačku hudebních kultur a přehlídku vokálních nezvyklostí, určitě. Na druhé straně, dancefloor podle Kayah není žádnou bezduchou mlátičkou, ale záležitostí nečekaně kultivovanou. Stačí se zbavit předsudků a zaposlouchat se do aranžérských vtipností a hlavně do inteligentních Kayiných textů (slyš naprosto odzbrojující slogan "wypij mnie do D.N.A.").


Tady se nabízí jedno nepravděpodobné vysvětlení, proč se Kayah vydala do tanečních vod. Možná se s někým vsadila, že i pokleslý žánr lze dělat s tím nejlepším vkusem:-) Ano, Kaye se podařilo vyprodukovat mimořádně chytrý dancefloor. Jenže přece jenom pouze dancefloor. Pro běžné hopsavé publikum budou písně příliš složité a někdejší fanoušci tenhle úlet těžko skousnou.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02