22.10.2004 | Autor: Michal Husák

BMG (47:39)
Kasabian se zdají být další nejnovější nejžhavější akvizicí britského hudebního showbyznysu. Jedni je velebí, druzí honem honem posílají do věčných lovišť zapomnění a čtveřice z Leicesteru plnými doušky vychutnává patnáct minut slávy, neboli letní úspěchy na velkých ostrovních festivalech. Desítka písní na eponymním albu rozverně poletuje na pomezí indie rocku, elektroniky a lehce psychedelického retra.
Asi by bylo nošením dříví do lesíka rozebírat nějak dopodrobna, že ani Kasabian, stejně jako ostatní nejnovější nejžhavější akvizice britského šoubyzu, neoslňují bůhvíjakou originalitou (raději před nimi moc nemluvte o Primal Scream, Chemical Brother či Sneaker Pimps). Velkou devizou nahrávky je vzdušně rozmáchlý, plný a rozličnými legráckami okořeněný zvuk, se kterým si kapela pohrála ve vlastní produkci, přitom je znát, že nejde jen o velkolepé aranžérské mlžení, protože zdravé jádro písničkám (přinejmenším některým) nechybí.
Přesto není ani tohle nebíčko bez poskvrnky. Po chvíli začnou songy víc a víc splývat, jako by se nakonec ta nepřeberná plejáda samplíků, vyhrávek a zvukových libůstek obracela proti svým původcům a všechno to roztomilé aranžérské "smetí" desku málem zahltilo. Nakonec ale není tak zle. Stačí nehledat skryté významy tam, kde nejsou - Kasabian hrají, hrají si a i když pokaždé neuhranou, pořád má jejich muzika dost charisma a tajemného kouzla, aby se vyplatilo vnořit se.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10