24.1.2002 | Autor: Petr Korál

Sokol's Power Voice (43:08)
Krucipüsk je stále jedním z nedoceněných klenotů české rockové scény. Přitom návštěvníci jeho vystoupení dobře znají stávající náramnou koncertní formu a energii téhle party, jež své kvality prokázala už na předcházejících nahrávkách, zejména na minulém třetím CD Bigada bigada baby. Stane se tedy Krucipüsk konečně opravdovou hvězdou po vydání novinky? Bylo by to nanejvýš zasloužené!

Krucipüsk 4 je totiž opět velice silná deska. Svou nadupaností (byť zvukově by jí nezaškodila ještě větší ostrost), ohromným instrumentálním nábojem i bohatostí nápadů. Soubor se na ní, na rozdíl od své starší tvorby, častěji přesouvá od hardcore/crossoveru k hutnému metalu a přímočařejšímu štiplavému heavy rock'n'rollu, ale s chutí si smočí své výrazové končetiny i v punkovém jezírku, nemluvě o občasných zvídavých exkurzích zcela mimo teritorium 'hard music'. Krucipüsk je však při vší muzikantské vyspělosti v první řadě o živočišné dravosti a bytelném NÁŘEZU, a ani tenhle počin není výjimkou. Možná spíš naopak... A stejně tak zůstávají poznávacím znamením kapely specificky ukřičený pěvecký projev Tomáše Hajíčka s nemalým crazy nádechem a jeho ještě daleko ztřeštěnější, nezřídka vyloženě absurdním humorem či zjevnou parodií prorostlé texty. Tetokrát však došlo i na nečekaně vážnou polohu, když v písni Musim do Mexika si Hajíček dost nevybíravým - dalo by se říci, že punkově nasraným a nekomplikovaným - způsobem vyřizuje účty s policajty, k nimž jeho srdce evidentně láskou nehoří.

Kdo tvrdí, že tvrdý rock nemůže být zároveň zábavný a zároveň i pro ty, kteří kladou důraz na poctivé a gustovní muzikantství?




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12