21.1.2002 | Autor: Alex Švamberk

Artemis/Sony Music Bonton (48:02)
Kittie na druhém albu Oracle potvrzují, že brutální death / core je jim vlastní. Ukazují to hned v úvodní skladbě, která je postavenana hrubě tesaných riffech, důrazném rytmu a agresivním vokálu přecházejícím do growlingu. Nejtěžší zbraně však najdeme i v dalších podobně drsných skladbách, byť v některých, jako ve třetí In Winter, je hrdelní řev nahrazen naléhavým dívčím vokálem, vytvářejícím zajímavý kontrast k brutální hudbě. Nebýt táhlého ženského zpěvu, jaký dává napětí Run Like Hell, nic by nenasvědčovalo pohlaví členek kapely.

Ano členek. Kittie jsou dívčí kapela, což jsem v úvodu recenze zcela záměrně opominul. Za hranicemi alternativní hudby a angažovaného hard core jsou dívčí kapely stále brány čistě jako vizuální zpestření scény. To si ovšem Kittie nezaslouží. Kapela, kterou na na střední škole před čtyřmi lety založili Mercedes Lander a Fallon Bowman, produkuje skutečně dobrou tvrdou hudbu, čerpající z valivého hardcore Corrosion Of Conformity, zkříženého s deathem. Přestože je ovlivnil thrash, nestaví na technice, před sóly a zběsilými brejky bicích dávají přednost brutalitě - na Oracle přinášejí syrovou hrubě opracovanou hmotu. Byť dávají přednost valivému tempu, slayerovské No Name s kulometnou palbou bicích je pěkně divoké. Oživením je vypjatý dívčí vokál, který vytváří působivý kontrast k tvrdým riffům zboosterovaných kytar a vzteklému growlingu a dává pomalejším skladbám grungeový přídech.

Šanci si vydechnout nabízí posluchačům jen temná skladba Safe, protože Kittie dávají přednost extrémům, jako by se bály, že budou obviněny z nedostatečné tvrdosti. - to je snad jediné, v čem se paradoxně projevuje jejich pohlaví.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12