25.12.2005 | Autor: Ivan Ivanov

EMI (38:02;42:02)
Dvanáct let je dlouhá doba. Vložit tuto desku do přehrávače jsem se doslova bál a podvědomě tu chvíli nějak i oddaloval. Zklamání ze starých lásek a oblíbenců patří mezi ta nejbolestivější. O trapné pokusy o comeback ve světě populární hudby rovněž nikdy nebyla nouze. Kate Bush, ta hlavička vnímavá a přemýšlivá, která patnáct let suverénně prošlapávala vlastní hudební cesty, aby se nakonec na skoro stejně tak dlouhou dobu odmlčela, zřejmě nedodělky a zklamání neumí. Radši by asi dalších dvanáct let mlčela. Její novinka Aerial je toho důkazem a zhmotněním dokonalosti zároveň.
Už první tóny singlové King Of Mountain okamžitě vtáhnou do příběhu, který dokonale souzní s názvem desky Aerial – vzdušný. A dokud se uši utápí v nezvyklých kombinacích zvuků a barev nástrojů, z  hlavy se vynořuje jedno konstatování za druhým. Ano, Kate Bush svůj umělecký rukopis nezapře. Možná, že v experimentování pokročila ještě dál, aniž by svou hudbu překomplikovala a udělala ji méně přístupnou. Opět si pohrává s hudební formou a klasickou strukturu skladeb nabourává, jak se jí zachce. Standardní sloky a refrény jdou stranou a hudební materiál Kate Bush rozvíjí zcela po svém. Oba dva disky alba s názvy A Sea Of Honey a A Sky Of Honey tvoří jednolitý celek se svým vnitřním vývojem. Zatímco v tom prvním umělkyně věnovala skladbu svému synovi Bertiemu a víc se soustředí na atmosféru skladeb i na instrumentaci, v  druhém posílila rytmický doprovod, který celý proud přirozeně plynoucí hudby přivádí ke kulminaci v závěrečné Aerial. Klasický případ naprosto dotaženého díla, které se jen tak nedá překonat. Jen aby kvůli tomu jeho autorka se neodmlčela na dalších dvanáct let!

Zlatý hřeb: Nocturn, Aerial
Zní to jako: Laurie Anderson, Björk

Body: