10.7.2002 | Autor: Petr Korál

Black Point Music (54:30)
Možná se na mne Mikoláš Chadima bude zlobit a předpokládám,že s tím určitě nebude souhlasit, leč nemohu od sebe odehnat čím dál tím intenzivnější pocit. Totiž, že se v tvorbě MCH Bandu začíná částečně opakovat. Zdůrazňuji: částečně. Samozřejmě, že dnešní sestava hraje trochu jinak než ta na minulém, tři roky starém albu Karneval (mimochodem, poslouchat krásně 'pružnou' a dynamickou baskytaru Martina Schneidera je - stejně jako na poslední desce Sahary - doslova lahůdka!). Ale vlastní hudební, respektive kompoziční podstata Chadimových věcí se až tak zásadně nezměnila. A svým způsobem se příliš nemění už od časů dvojalba Es reüt mich f... - od jehož natočení uteklo dlouhých čtrnáct roků(a nejde rozhodně o to, že zde opět figuruje vyjádření v němčině, dokonce výhradně v tomto jazyce). Na jednu stranuje to možná dobře: MCH Band má svůj 'trademark' a jeho chladný a temný, místy až ponurý sound - v tomto případě dokonale souznějící s neméně tíživými verši (východo)německého básníka a disidenta Jürgena Fuchse - okamžitě rozeznáte. Na stranu druhou ovšem Chadima býval větším hledačem. Když si uvědomíte, jakým neustálým vývojem procházel v časech Extempore i raných nahrávek MCH Bandu...

Anebo ještě jinak. Mikoláš Chadima natočil další víc než slušnou desku - zároveň ovšem desku, která vás těžko něčím překvapí. Tedy kromě toho, že na ní použil staré nahrávky silně experimentálních písní Nein, ich werde nicht aufgeben a Gorleben už z druhé poloviny 80. let.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07