7.11.2004 | Autor: Roman Lipčík

S-Curve/EMI (59:12)
Být v kůži Joss Stone by asi nechtěl být ani o mnoho zkušenější interpret, než je tato 17letá Britka. Bublina objevu zázračného dítěte narostla do tak obřích rozměrů, že její propíchnutí není snadný úkol. Vzato střízlivě a s příměsí skepse, nejzajímavější je na mladé krásce (vedle nezpochybnitelného, na její věk až přezrálého pěveckého talentu) obskurní záliba v soulu 70. let. Jeho netrendovní reinterpretace vynesla album coverů Soul Music k výšinám kritického i posluchačského zájmu. S jakou kůží ale vyjít na trh po ní, aby se nerozléhaly ani poznámky o korouhvičce, ani řeči o kopíráku? Jak neztratit tvář a ještě si ji přikrášlit?
Zpěvačka tedy nedlouho po debutu přichází se skutečně vlastním albem původních písní. Projevila dokonce takovou odvahu, že drtivou většinu napsala sama s pomocí zkušenějších autorů. Už jí však nezbylo dost na to, aby modifikovala tým, který se dobře hodil pro soulový materiál 70. let - vždyť o minulé album pečovali sami jeho legendární protagonisté v čele s Betty Wright - který však zpěvaččin přechod k větší současnosti na novince spíše brzdí. Samy skladby se pořád až moc často otáčejí do minulosti coby k jistotě. Současnější tvůrčí tým okolo by z nich dokázal vykřesat soudobější jiskru, jenže kolem Stone se opět pohybovaly pohříchu jen soulové legendy 70. let a patinovaly i její soudobou písničkovou kolekci postaru. Tu a tam vynikne rockovější, zvukově aktuálnější břit, pak i suverénní pěvecká interpretace dostává nové impulsy, ale nakonec i takové obohacující osobnosti jako Salaam Remi či Beth Gibbons z Portishead se drží v zájmu předem daného konceptu zpátky. Více odvahy k experimentu by vytvořilo z druhé desky odrazový můstek k dalším metám. Takhle se Stone jen točí v sice širokém, ale pořád kruhu.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10