22.4.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Nonesuch/Warner (72:43)
Saxofonista Joshua Redman, syn stejně slavného a výtečného hráče na stejný nástroj Deweye Redmana, se po různých výbojích, kdy například koketoval s elektronikou a taneční scénou, smyčkami, samply a podobně, rozhodl pro návrat ke kořenům, a dlužno dodat, že udělal moc dobře. A pokud bychom si chtěli pohrát s názvem jeho výtečného alba, jeho vnitřní, musikantský kompas ho nasměroval na velice dobrý kurs. Pryč je dobová elektronika a mašinky, zvuk je čistě akustický, každý nástroj je čitelný, zajímavá pak jistě je absence klavíru, všimneme si jí ale až při pohledu na obal. Redman své skladby ladil spíše do pomalejších temp, někdy až baladicky, z těch převzatých jistě stojí za zmínku Měsíční serenáda od Ludwiga van Beethovena, zde je uvedena jako Moonlight – její zasněná nálada jako by přímo volala po temné noci a bělostném svitu luny... Jakkoli stály předešlé Redmanovy pokusy za pozornost, nelze se ubránit pocitu, že právě v téhle, v podstatě klasické, ne však ortodoxní poloze, je nejlepší.

Zlatý hřeb: namátkou třeba Little Ditty
Zní to: krásně!


Body: