27.5.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Columbia/Sony Music Bonton (76:54)
I když byl Johnny Winter po velkou část své dlouhé kariéry svázán s Columbií a nahrál pro ni řadu vynikajících alb, je jasné, že v podtitulku názvu 'to nejlepší z Johnnyho Wintera' by mělo být právě firemní vymezení nebo alespoň vročení. Leccos z toho 'nejlepšího' totiž Winter nahrál i později pro Alligator a Pointblank. A kdybychom chtěli být ještě hlubší šťouralové, měli bychom se ptát, jestli by se mezi nejlepší winterovské kousky nehodil třeba některý z jeho několikaleté studiové i koncertní spolupráce s Muddym Watersem nebo jednorázové kooperace třeba se Sonnym Terrym či Johnem Lee Hookerem.

Na sestavení 'bestofky' určitě neexistuje jednoznačný návod. K čemu přihlížet víc - k dobovému ohlasu nebo k tomu, co přežilo několik desetiletí? Jakou úlohu má vkus sestavovatele? A jak si poradit s umělcem, který nikdy neměl moc jasných hitů, zato má na kontě slavná celá alba a konec konců jeho početná fanouškovská obec přijímá prakticky všechno, na co sáhne, protože dobře cítí relativně vyrovnanou kvalitu? Lawrence Cohn, který je pod winterovskou kompilací podepsán, zjevně chce prezentovat Johnnyho především jako legendu konce 60. a začátku 70. let. Naprostá většina nahrávek pochází právě z této éry, a to přesto, že Winter u Columbie vydával velmi aktivně svá alba (někdy i dvě za rok!) až do roku 1980. Jasně, není sporu o tom, že zejména Second Winter a Johnny Winter And zaznamenávají kytaristův první hráčský vrchol. Přesto bych větší časovou vyváženost uvítal.


"Když jseš tak chytrej, jak bys na to šel ty?", říká si možná.někdo z vás. Nevím, vážený/á. Na rovinu říkám, že jako nekritický winterovec to mám doma všechno a v životě by mě nenapadlo se do něčeho takového pouštět...

PS: I kdyby nebyla tahle kompilace k ničemu jinému, než k podpoře chystaného letního evropského turné Johnnyho Wintera, budiž jí vzdána čest před nastoupenou jednotkou všech bluesových albínofilů Starého kontinentu.



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05