19.3.2002 | Autor: Hynek Dedecius

Warner Music (70:13)
Skladatel John Williams patří k americké kinematografii jako cukr k borůvkovým knedlíkům a umí být i stejně sladký. Podíváme-li se na životopis tohoto soundtrackového nestora, uznáním se podlamují kolena. To on nás všechny rozplakal ve snímcích Schindlerův seznam, E.T. mimozemšťan, okouzlil tri-, nu vlastně tetra-logií o Hvězdných válkách či filmovými dobrodružstvími Indiana Jonese a spáchal i JFK, Čarodějky z Eastwicku, Jurský park, Čelisti, Skleněné peklo.Na svůj denní toastový chleba si vydělává coby strůjce emocionálního náboje hollywoodských velkofilmů a neskromný sběratel oskárků, nu a A.I. (Artificial Intelligence) jednoduše v osobě spřízněného Stevena Spielberga čekalo ve frontě.

Soundtrack k A.I., jejich společnému 17. dílku (!), nijak z řady nevybočuje. Williams skóruje jako vždy, rozplétá pro všechny návštěvníky kin přitažlivé pocitové kouzelnictví a průhledně, nenásilně avšak jedinečně burcuje k slzám (a) dojetí. Jeho poctivá a vysoce hodnotná práce skvěle padne ke kýženému 'prožitku celé rodiny' (všeobjímající tvorbě schopné zasáhnout celé spektrum diváků - do tohoto vlaku znatelně vskočili i Svěrákovci), nesmí šokovat ani nefungovat. Čili již po x-té stejná písnička, symfonický orchestr, tahák v podobě deskou prostupující srdceryvné dionovské skladby For Always (v podání Lary Fabian + nakonec v duetu s Joshem Grobanem), smyčcové valy atd., avšak Williamsův potenciál se zdá nevyčerpatelný a měřidlo působivosti soundtracku opět načítá extrémně vysoké hodnoty. Koláž mistrovsky scénického sci-fi strachu a jemné happy-endové něhy už prostě autor vystřihne klidně i naslepo.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03