4.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Na žádné ze svých desek se Red Hot feferoňák John Frusciante nenechal strhnout k nešvaru běžnému pro sólová alba "kytaristů skupiny té a té". Neboli k nevázanému exhibování, které by mu spoluhráči nedovolili. Místo toho jde po písničkách. Ani novinka není výjimkou a když už narazíte na zbytečnější "exhibici" (instrumentální předěly Negative 00 Ghost 27, Failure 33 Object či Go Into End, znějící jako hudba k televiznímu hororu, resp. sci-fi ze šedesátých let), jde spíše o fascinaci zvukem a náladou než o samožerské muzikantství. Navíc se v těchto momentech Frusciante mazlí spíše s klávesami než s kytarou. A stejně jako v případě předchozích opusů, i novinka působí sympaticky neučesaným dojmem nahrávek pořizovaných "na koleně": Frusciante za sebe vrší nápady tak, jak mu procházejí hlavou, a příliš se nezdržuje jejich cizelováním a leštěním. Základ často tvoří jen španělka, zpěv a jednoduché perkuse, na tuto bázi je pak s nedbalou elegancí naneseno pár zpestřujících ozdob. Jednoduché, chytlavé riffy (This Cold), sbory a zvuk mellotronu jistě nikoliv náhodou evokují 60. léta. Pro Fruscianteho prosté písničkářské výpovědi ideální forma.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02