6.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Hellcat Records/Maximum Underground (41:42)
S posmrtnými alby je problém. Zachovat pietu a nechat nedokončené nahrávky pěkně schované v trezoru? (Aby je pak po letech stejně někdo vyhrabal?) Nebo vyslyšet naléhání fanoušků a odkaz umělcův zpřístupnit veřejnosti a vydavatelům, ať si smlsnou a mají předmět ke spekulacím typu "co by bylo kdyby"? V případě někdejšího tahouna The Clash bylo výjimečně šťastné druhé řešení. Práce ve studiu už pokročily do stádia, že lze předkopládat, že takhle nějak by to Strummer skutečně chtěl. Což neznamená, že na albu nejsou nedodělky. Úvodní Coma Girl šlape jak se sluší a patří, ale třeba hned následující punk-reggae v nejlepší tradici The Clash Get Down Moses by Strummer zajisté ještě zkusil přezpívat, kdyby mu na téhle zemi byl přidělen ještě nějaký čas. Totéž platí pro Ramshalckle Day Parade. Long Shadow zase zbyla pouze v podobě dema se zpěvem a akustickou kytarou. Přesto jsou i nedotažené písně natolik nosné, že by byla škoda vůbec je nevydat. Nezbývá než zamáčknout slzu a nečekaný nášup si pořádně užít. The Mescaleros i vydavatelé odvedli kus poctivé restaurátorské práce a osočovat je ze supího komplexu by bylo velmi nespravedlivé.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11