7.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Telarc/Classic (52:49)
Famózní kytarista i zpěvák Joe Louis Walker je jednou z největších hvězd současného blues - a protože je mu 'teprve' třiapadesát, lze předpokládat, že ještě dlouho bude. Alespoň podle nahrávek se zdá, že jeho vývoj ještě není zdaleka ukončen.

Ač Kaliforňan, Walker vždy osciloval mezi chicagským blues a gospelem. Jeho prvním muzikantským 'kmotrem', abychom to ještě trochu zamotali, byl ovšem Mike Bloomfield, který jej uvedl nejen do muzikantského světa, ale i životního stylu, ze kterého se pak Walker - mimo blues, blíže ke gospelu a k tomu, čeho je výrazem - dlouhá léta vybabrával.

Aktuální album In The Morning by jako celek mělo symbolizovat pradávný archetyp, odjakživa důvěrně známý z afroamerického blues, totiž že sobotní večer je jakousi odvrácenou stranou nedělního rána (což do středoevropského bělošského jazyka můžeme lapidárně přeložit jako v sobotu v noci si v hospodě vyváděj jak chceš, ale v neděli ráno koukej být v kostele včas). Proto tady vedle tradičních milostných vyznání, ale třeba i poctě bluesovému úhelnému kameni, firmě Chess (2120 South Michigan Avenue byla její chicagská adresa), najdeme takřka ortodoxní - a krásný, průzračný, opravdu 'prožitý' - gospel Where Jesus Leads.

Osvědčená, kdekoho doprovázející kapela, vedená G. E. Smithem, nezůstává nic dlužna své pověsti. Hraje dynamicky, kde má zarachotit, rachotí, kde ubrat, jen tak ševelí pod frontmanovým zpěvem či kytarou. Ta je nabízena v několika různých hráčských variantách; album není úplně čistě bluesové. Koho taky dneska zajímá nějaká pofiderní čistota, že? Jenomže když dojde na závěrečné desáté číslo Strangers In Our House, utichne elektrický rachot (a že s ním Walker umí pracovat - byť zrovna na tomhle albu se docela krotí), Walker se Smithem vezmou akustické kytary, první z nich navlékne na prst bottleneck a osm a půl minuty si 'jen tak' jamují, najednou zjistíte, že trocha té čistoty občas vůbec není na škodu. Díky své nadčasovosti.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09