Joe Henry: Blood From Stars
29.1.2010 | Autor: Josef Rauvolf
Anti-/Maximum Underground (57:15)
Podobně jako u předcházejícího alba (Civilians), ale vlastně u všech titulů Henryho relativně bohaté diskografie, i tentokráte nás čeká muzika plná překvapení a radosti z objevování. Tentokráte se Henry, který již koketoval například s country či trip hopem i „regulérním“ popem nechal výrazně inspirovat blues a jazzem, nejde však o nějakou prvoplánovou inspiraci či okouzlení. Henry, jehož smirkový hlas prochází všemi písněmi jako nevstřícný hostitel, bere jazz – leckdy i hodně starý – jako výchozí bod, z něhož staví své písně s neveselými texty. Joe Henry vypráví, nekomentuje, i když roli jistého komentáře zde obstarává hudba, leckdy až strašidelně kolorující Henryho příběhy. Výtečně pracuje s různými zvuky, tu slyšíme krátký zákvil kytary, tu cosi elektronického, vše je podřízeno výpovědi. Tak by to ale mělo být, ne?
Zlatý hřeb: Channel
Zní to: jako Tom Waits s Pavlem Zajíčkem
Body: