26.9.2012 | Autor: Jan Simandl

Mystic Production (56:19 )
Joe Bonamassa se veze na vlně úspěchů. V celkem krátkých intervalech vydává skvělá alba, jako houby po dešti sbírá nejrůznější ocenění a k tomu stíhá světové šňůry (tu pražskou zastávku mám stále v živé paměti).

Že je ve výborné formě dokazuje mladý bluesman i na desce Dring Towards the Daylight, jež se od těch přdchozích hudebně nijak zvlášť neliší. Joe se opět prezentuje svižným, energickým blues-rockem obohaceným prvky z mnoha jiných stylů a doplněným skvělou sólovou hrou. Podobně jako předešlé Dust Bowl je i aktuální album kompilací autorských skladeb a coververzí, byť čistě Bonamassovy skladby jsou už ve výrazné menšině. O pouhém kopírování jiných (nechybí skladby např. od R. Johnona, Howlin‘ Wolfa, Toma Waitse či Buddy Milera) ale nemůže být řeč, neboť písně jsou často upraveny a přizpůsobeny Bonamassově stylu velmi výrazně a s originálem mají často společnou jen základní melodii.


Osobně mi nevadí, že Joe spíše předělává staré fláky, než vymýšlí nové. Mimo jiné tím také přiznává, co jej ovlivňuje a jaké jsou jeho hudební kořeny. Jsem zvědavý, kterým směrem se hodlá ubírat dál, ale pokud bude nadále vydávat desky jako tuto, nebudu se zlobit, když hned tak kormidlem neotočí.

Zlatý hřeb:A Place in my heart
Zní to jako: špičkový blues jam

Body: