19.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Sanctuary/BMG (44:23)
Živoucí legenda písničkářského nebe, věčná idealistka Joan Baez, vydala po šesti letech nové album. Už to samo o sobě by byla událost. Ale ono je to album navíc jedno z nejvydařenějších, jakého se někdejší první dáma protest songu v posledních desetiletkách dopustila. Cinkání akustických kytar, kontrabas, ale i pěkně přitvrzená elektrická kytara, svěží zpěv bez zbytečných manýr, nadčasový folk-rockový zvuk a živost i zemitost jsou vnějšími znaky. A do zpěvníčku niterných výpovědí o neveselém světě si Joan tentokrát vybrala téměř výhradně písně o generaci mladších autorů resp. autorek, například Ryana Adamse (In My Time Of Need), Joea Henryho (King's Highway), někdejší frontwoman 10.000 Maniacs Natalie Merchant (mrazivé, sugestivní blues Motherland) či Gillian Welch (výtečná Caleb Meyer, možná vrchol alba). Současný svět sice popisuje jejich slovy, ale vidí svýma očima, a tak dodává písním nový význam, nové poselství. A to nikoliv pouhou vahou svojí osobnosti, byť už to by úplně stačilo, ale interpretací. A netřeba šířit se tom, kterak pečlivě jsou jednotlivé písně vybrány, aby utvořily žádoucí mozaiku. Samozřejmě, na každém drahokamu musí být alespoň jeden kaz. Pro recenzenta je tím kazem ucajdaný, přepolitizovaný závěrečný lament Christmas In Washington, marně vzývající ducha Woodyho Guthrieho. Ale celek? Průzračný.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01