22.1.2009 | Autor: Petr Korál

Sony (41:14)
Že vítěz X Factoru Jiří Zonyga zpívat umí (a jak!), o tom žádná. Ale s vlastním, přesněji řečeno s původním repertoárem na jeho debutovém albu (jak vidno, ani ve 44 letech nemusí být pozdě...) už je to slabší. Písničky, jejichž autorem je především producent desky Jiří Janouch (něco si napsal i sám hlavní protagonista), totiž chvílemi nelze označit jinak než coby neslaný nemastný pop rock – zvukově zbytečně krotký a skladatelsky tuctový, o většinou naprosto plytkých textech ani nemluvě. A nezachrání to ani prvotřídní aranže a instrumentální provedení: ostatně album natáčela pomyslná muzikantská první liga (vedle Janoucha Michal Pelant, Adam Stivín, Dano Šoltys ad.)
Naštěstí to neplatí obecně a některé písničky jen tak neprošumí ušima, aniž po sobě zanechají výraznější škrábnutí. Na každý pád platí, že mnohem víc než uhlazená podoba a la Petr Kolář apod. Zonygovi svědčí tvrdší poloha (Ráno nebo řízný rock’n’roll Shoppingcentrum); jeho pěvecké umění se ovšem úplně nejmarkantněji projevilo v lidovkách Můj koníčku ryzovraný a Husličky. Tu druhou Zonyga uchopil ve verzi, v jaké ji proslavil Vlasta Redl s Hradišťanem, a od téhož písničkáře si vypůjčil i jeho vlastní skladbu Bůh s tebou, Ameriko. Je to jenom náhoda, že obě tyto „redloviny“ zbývající obsah alba převyšují rozdílem několika tříd?

Zlatý hřeb: Bůh s tebou, Ameriko, Husličky
Zní to jako: pozdě, ale přece objevený mimořádně talentovaný zpěvák v kvalitativně poněkud rozbředlém repertoáru

Body: