14.1.2009 | Autor: Petr Korál

Sony BMG (56:30)
Tak tohle je opravdu oříšek k nerozlousknutí. Jak napsat regulérní recenzi na naprosto neregulérní album? :-) Jiří Schmitzer se na koncertu v pražské Balbínově poetické hospůdce rozhodl vedle některých svých známých, běžně hraných popěvků oprášit i řadu zapomenutých, často dlouhá léta „dřímajících“ písní. Jenže protože si je zcela zjevně dopředu nevyzkoušel oživit, dopadlo to většinou neslavně. Některé ani nedokončil, v jiných se zastavoval a horko těžko si vybavoval jejich texty... Ihned jsem si vzpomněl na jeho koncerty z přelomu 80. a 90. let, které nezřídka vypadaly podobně. Na zapamatování si vlastních písniček Schmitzer opravdu nikdy nebyl kadet.
V reálu to v Balbínce určitě musela být mimořádná bžunda. Z CD to však – logicky – až tak zábavně nepůsobí a je otázka, jestli takový záznam vůbec vydávat. Ty písně mám moc rád a na oficiálním nosiči je vítám, ale upřímně: radši bych je chtěl slyšet bez kiksů...

Zlatý hřeb: Japonec
Zní to jako: obskurní nahrávka svérázného písničkáře


Body: