9.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

vl. nákl. (27:39)
Keramik z moravské Staré Vsi byl zjevením loňského šumperského Blues Aperitivu a posléze díky krátkému mimořádnému bloku i tamního festivalu Blues Alive - nejen organizátoři a recenzenti, ale třeba i kolega Jan Sobotka, sám muzikant, byl překvapen, že takovýhle styl kromě něj ještě někdo u nás hraje. Tím stylem jsou kytarové ragtimy a blues východního pobřeží, tedy tzv. piedmontské. Jiří Míža, který si své první desetipísničkové (mini)album vydal sám "pro potřeby přátel a jejich přátel", není zajímavý pouze svou jedinečností a samozřejmě perfektním instrumentálním zvládnutím své hudby. Za pozornost stojí i české texty (Míža si píše vlastní písničky a přetextovává klasické tradicionály). Ty se totiž poměrně vymykají zdejšímu stylu bluesového textování - Míža totiž opravdu 'jede' na stejné vlně jako jeho afroamerické vzory, je však přitom zcela autentický a důvěryhodný. Zpracovává klasická témata a je mu vlastní 'černý' přístup ke slovnímu sdělení - milostná 'pocitovka' Jak déšť nebo syrový work song Kamenolom vlastně působí jako překlady originálů, při tom všem ale nemáte problém Mížovi uvěřit. Snad jediné, co není u Míži plně přesvědčivé, je spíše polomluvený zpěv. Interpretovy silné stránky jej ale s přehledem přebijí.

P.S.: 16. listopadu si můžete sporadicky vystupujícího Jiřího Mížu poslechnout opět na Blues Alive v Šumperku.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09