3.2.2003 | Autor: Ondřej Bezr

Telarc/Classic (53:00)
Není to tak dávno, kdy jsem tady Jimmyho Thackeryho označil za oporu stáje firmy Blind Pig - a než se rok s rokem sešel, na jeho novém albu nacházíme logo nové firmy. Album to ovšem pro Thackeryho, jinak ortodoxního bluesrockera tělem i duší, není příliš typické, ba lze jej možná dokonce považovat za jakýsi vedlejší projekt a Bůh ví, kde jeho případnou další, s minulou produkcí možná srovnatelnější řadovku najdeme.

We Got It je totiž na rozdíl od předchozích Thackeryho titulů albem z podstatné většiny neautorským, co do stylu téměř čistokrevně soulovým. Kytarista sáhl převážně do skladatelské dílny pozapomenutého kytaristy Eddieho Hintona (psal např. pro Arethu Franklin) a přispěl pouze třemi stylově blízkými písněmi. Od žánru,ve kterém se album pohybuje, se odvíjí i jeho celková podoba - Thackery nikterak neexperimentuje (to samozřejmě nedělal nikdy) a drží se plně v soulovém duchu. Jeho jindy exponovaná kytara většinou ustupuje mírně do pozadí (jakkoliv si sólo pochopitelně neodpustí snad v žádném z jedenácti čísel), naopak na důrazu získává zpěv, který je tentokrát nebývale tvárný, byť se pochopitelně v kontextu soulu 60. let, jemuž nepřímo skládá Thackery po čtyřiceti letech poctu, v záplavě velkých jmen a hlasů poněkud ztrácí. Album je to příjemné, vyloženě oddechové, k výraznějšímu pozdvihnutí nad průměr mu ale přece jen cosi chybí.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01