19.5.2010 | Autor: Roman Jireš

Legacy/Sony (61:06)
Vyvolává zhruba hodinová procházka Hendrixovým Údolím Neptuna spíše rozpaky, nebo se máme rozplývat nad další várkou hudby čtyřicet let mrtvého kytarového génia? Těžko říct, záleží na úhlu pohledu. Album s tuctem dosud nevydaných studiových nahrávek zachycují období mezi vydáním alba Electric Ladyland z roku 1968 a otevřením Hendrixova vlastního nahrávacího studia Electric Lady Studio o dva roky později.
Opravdu nám ale Hendrixův dlouholetý pracovník Eddie Kramer, který stojí za výběrem těchto nahrávek, nabízí samé neoposlouchané zboží? Znalci tvorby jedné z nezásadnějších postav světové kytarové scény vědí, že tomu tak úplně není. Nedá se totiž říct, že by Fire, Red House nebo dříve nevydané živáky Lover Man či Hear My Train Are Coming byly fajnšmekrům úplně neznámé. A jednoznačné to s novotou není ani u ostatních skladeb, protože většina z nich vyvolává dojem, že jsme je už od Hendrixe, byť ve značně jiné podobě, někdy slyšeli. Tohle album, o jehož vzniku nemá chudák Hendrix tušení, je totiž spíše sbírkou jakéhosi zkušebního materiálu.
Znamená to, že bychom ho měli odzívnout? V žádném případě! I odpad a experimenty velikána typu Hendrixe mají po umělecké stránce velkou hodnotu. Že z nás jeho dědicové vykutáleně tahají peníze je druhá věc.

Zlatý hřeb: Fire, Valleys of Neptune, Red House
Zní to jako: demo a sbírka rarit kytarového génia



Body: