4.11.2004 | Autor: Roman Lipčík

Hidden Beach / Sony Music/Bonton (72:22)
Fyzickou krásou nemůže Jill Scott soupeřit s žádnou svou silikonovou, nafintěnou, vyběleně napulírovanou kolegyní, kterými branže R&B oplývá. A kašle na to a vzadu na albu se nechá fotit v plné kráse své nadváhy nacpané do běžné jeansoviny a na fotce z dětství vpředu se nestydí za nos od ucha k uchu a nedorostlý zub. Jak už to s ním bývá, pán Bůh naděloval spravedlivě a těm méně hezkým dal více talentu, píle a zacílenosti, jež tvoří kvásek osobnosti. To je krásně lidská, lidsky krásná, krásně svá Jill Scott. Už třetím albem posouvá zprofanovaný R&B nejen stále výš, ale vychyluje jej spásonosně i mimo vyježděné koleje komerčních jistot. V jednotícím hluboce intimním duchu dává každé skladbě osobitost. Tu a tam vystaví na odiv "jen" čirou techniku svého úctyhodného hlasového fondu, mnohem častěji si však hraje s jeho barvami a náladami, protože chce docílit něčeho víc než jen zvednout lidi ze židle. Jako textařka dbá na hloubku svých poselství, a tak vedle pár povinných noticek o lásce najdeme na albu překvapivě značné množství sociálně uvědomělých sdělení. Ta doprovází jen zřídka čistý R&B. Mnohem častěji zavádí Jill Scott posluchače do jazzových dálav, kde s pomocí vybrané muzikantské party vystupuje jako hostitelku formátu Elly Fitzgeraldové. Snivě si pohrává s triphopovými rytmy, a když tu a tam naťukne i čistý hip-hop, jak se na krásnou a citlivou lidskou bytost sluší. Právě ten cit je její největší devíza, dobře jí radí, co a jak má dělat, takže se obejde bez proradných našeptávačů.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10